Ekzém – můj začátek vědomého uzdravování

Zde najdete začátek mé cesty uzdravování ekzému v létě 2025.

A jak ho vnímám.

Ekzém je něco, co mě průběžně provádí od dětství. Jako malá jsem trpěla na ekzém doslova
od hlavy až k patě, pořád se mazala kortikoidovýma mastičkama, což musela být pro moje tělo velká zátěž.

Později se přišlo na silnou alergii na vaječný bílek, takže jsem ho několik let nejedla a ekzém se zlepšil. V dospělosti už jsem tuhle alergii neměla, ale i přesto mě ekzém někdy dost trápil (např. na rukou a bolelo to tak, že jsem jednou ani nemohla hýbat prstama).

Před 7 lety jsem udělala radikální změnu ve stravování, což mi tehdy pomohlo nejen na ekzém, ale i na jiný dlouhodobý zdravotná obtíže, u kterých mi doktoři říkali, že se s tím nic dělat nedá a mám si říkat víc o pomoc. S tím já jsem se ale nespokojila. Změny ve zdraví a energii se projevily přibližně během 1-2 týdnů až zázračně.

Několik měsíců mě trápil ekzém na obličeji, krku a dekoltu, v takové míře jsem ho podle mě nezažila asi 20 let.

Mazala jsem se kortikoidama, jinak by se to skrz intenzivní pálení, pnutí a svědění nedalo vydržet a mělo by to dopad i na moji psychiku a jak se celkově cítím a tím i na ostatní životní oblasti, např. by to negativně ovlivňovalo čas se synem, protože bych byla nervózní. Nicméně s mastičkou jsem se opět nespokojila a hledala jsem příčinu.

Došlo to do takové fáze, že jsem zcela vysadila cukr a veškerá sladidla, mléčný (ty teda obecně moc nejím) vč. másla, vejce, lepek, ořechy, mandlový i ovesný mlíko, který jsem používala pro přípravu horkých nápojů, vyřadila jsem i matchu a 100% čokoládu, z který jsem si dělala nápoj a i jsem se vyhýbala víc ředkvičkám, který by mě teoreticky mohly dráždit, a rajčatům (ty obecně moc nekupuju).

Dřív stačilo úplně vyřadit cukr a pšenici (hlavně tu nebio průmyslovou, která má prý až 400x víc lepku, jak se přešlechťuje) a stačilo to a ekzém ustoupil (s tím, že mně se ten ekzém objeví relativně rychle) a taky mléčný, ale ty mi nedělají obecně moc dobře.

Teď to ale vypadalo na nějaký větší rozvrat, a tak jsem se rozhodla opět pro radikálnější změnu a jsem za to ráda.

V tu dobu, kdy jsem spoustu potravin vyřadila, jsem měla teda v jídelníčku hlavně tepelně upravenou zeleninu (což je u mě základ), ale i syrovou, bezlepkový obilí a těstoviny (např. rýžový nudle do polívky), luštěniny, maso – z toho si dělám hlavně vývary na polívku a samozřejmě čistou vodu.

Jaká byla moje motivace přijít na příčinu a ekzému se zbavit? To je dost důležitý si ujasnit. Líp se pak člověku překonávaj i těžší rozhodnutí.

Mě motivovalo to, že nechci používat kortikoidy a zatěžovat si organismus a chci zase mít možnost plně pečovat o svoji pleť (masky, séra a užívat to, to je pro ženskou energii podle mě zásadní) a moct používat make up. Taky mi bylo nepříjemný, když jsem šla běhat a zpotila se a pak to pálilo a svědilo ještě víc.

Ještě jsem přemýšlela, co zařadit na podporu ozdravení střeva krom vynechání potravin, tak jsem znovu nasadila L-glutamin (dřív jsem ho už používala), který by měl přímo podporovat regeneraci střeva.

Taky jsem si sama načetla + jsem si nechala načíst akášický záznamy na téma mýho ekzému, kde se potvrdila moje domněnka, že to nebude jen kvůli potravinám, ale že to má hlubší úroveň, kdy prochází nějaká stará uložená bolest ven. Že teď už je vhodná doba, protože teď už to zvládnu. Ale že to chce i nějaký čas a to na tom bylo možná to nejtěžší, protože jsem cítila, že mě to obtěžuje, je to nepříjemný, nemůžu s ekzémem vše, co bych chtěla, viděla jsem to v zrcadle. Ale tohle bylo důležitý, naučit se nebýt v tom vnitřním boji s tím ekzémem. Protože tenhle stav nepomůže, aby ekzém mohl odejít.

Pravda je, že mě ten ekzém v týhle aktuální podobě na daných místech hodil do doby, kdy jsem byla malá holka a potýkala jsem se s tím, v souvislosti s jinýma situacema jsem si připadala jako to moje 11letý já. Ale teď už jsem si s tím právě uměla popracovat, s těma pocitama a emocema, který jsem kolem toho někdy měla.

Takže ne vždycky ta příčina musí být v nějaký konkrétní potravině (což neznamená, že se máme blbě stravovat). I z dřívějška mám od sebe zkušenost, že jsem měla obří ekzém na ruce (i přes super jídelníček)  a pak jsem udělala velkou změnu (ne v jídle) a i když jsem začala v tu dobu jíst hůř, ten ekzém zmizel.

Ale je to drsný, člověk teda všechno možný vysadí, ale teď ono to tělo se může po vysazení všeho dráždivýho začít dočišťovat, imunitní reakce může ještě nějakou dobu probíhat, než tělo zjistí, že už nemusí s ničím bojovat, že už je klid, takže ten ekzém může stagnovat nebo se dokonce zhoršit.

Člověk má pocit, že se nic neděje, ale ono se to děje, jen to zatím není vidět. Venku to vypadá, že pořád blbý, ale uvnitř už se tělo léčí.

Je to jako když si něco vědomě zhmotňujete nějakej váš cíl. Tak taky nejdřív nevidíte nic, že by se něco měnilo, dokonce se situace můžou ještě zhoršit. Musíte ale věřit a dál dělat ty kroky a pak to teprve začnete vidět i venku. Ono se to totiž děje, na pozadí. Kde to nevidíte.

Stejně jako když se přes 3,5 roku nic nedělo s mojí štítnou žlázou, výsledky z krve pořád ukazovaly blbý hodnoty, ale já na ně nedbala a věděla, že se mi to uzdravení bez léků jednou povede a dál jsem dělala ty změny, který jsem cítila jako potřebný a šla si za tím.

Celej ekzém v tomhle rozsahu jsem brala opět jako podnět ke změnám. A právě proto, že byl na těch nejlépe viditelných místech, jsem to brala jako signál, že už před tím nemůžu zavírat oči. Někde na ruce to není ještě tolik vidět, dá se to skrýt, ale tady už ne a tělo to dobře ví, nasadilo těžší kalibr.

Další věc je, že já si tu tvořím svůj ještě lepší život, ladím se na něj, vizualizuju, říkám si afirmace, na který pak třeba i zapomenu, ale ono se to díky tomu dává do pohybu a i tohle k tomu patří. Jít skrz tyhle zdánlivě negativní zkušenosti. Který ale ve finále vedou k tý vnitřní transformaci, přes kterou dojdeme do cíle.

Uzdravování štítný žlázy byla obří transformace. To mě neskutečně posunulo a zkvalitnilo můj život. Skrz jednotlivý změny, který jsem dělala na cestě za uzdravením, to mělo pozitivní dopad na více oblastí mýho života. Vliv na mě jako ženu, na vztah se synem a obecně na vztahy, celkově na moje zdraví, ne jen na štítnou žlázu.

Takže chodí nás to posílit. Ne otravovat život. Jde o to, jak na to nahlížíte.

A já jsem nesmírně ráda, že tělo se mnou komunikuje a já mu naslouchám. Neberu to vůbec, že jsem extra citlivá, a pak nic nemůžu. Díky těmhle všem signálům můžu ty věci aktivně řešit a hlavně včas, než bude větší problém. Vnímavost k tělu je pro tvoření života strašně důležitá.

Ať už se jedná o zdraví, čas s dětma, vztahy, práci.